Zabudnime na hanblivosť III

17. november 2013 at 18:46 | Kristína Krížová |  Do not be shy
Krásny večer Vám želám! :) Aj vy ste postihli tú blogovú aktivitu? Tri články v priebehu troch dní? Aj to je možné. Každopádne som dostala kvantum nápadov, tak prečo ich nevyužiť. Včera po pridaní fotonávodu na bruschettu som sľúbila že pridám ďalšiu časť do not be shy, na ktorú ste čakali tak dlho. Rozhodla som sa, že časti nebudem písať ako pred tým (do jedného článku asi 5-6 dlhých tipov), ale skrátim to na rozvité dve. Taktiež plánujem do rubriky When I think pridať novú "podrubriku" -Hours of psychology- (dúfam že ten výraz je dobre) Bude to také prekvapenie, ktoré by mohlo odštartovať niekedy začiatkom ďalšieho týždňa.

Pred týmto článkom sa tu už dva podobné objavili. Všetky sú rozdielne, ale spája ich čosi rovnaké. Tak ako aj ľudia. Sú rozdielní ale mnohých spája práve vec, o ktorej si dnes budeme hovoriť. A tým je nesmelosť. Strach nadviazať rozhovor s niekým cudzím, nervozita pri stretnutí s novými ľuďmi. Avšak nezamieňajme si nesmelého človeka s introvertom. Introvert je obratný pri komunikácií s inými ľuďmi, má rád spoločnosť ale dobíja si baterky radšej sám. A to som ja :)
Podľa štúdií trpí (alebo trpelo) z populácie 80% ľudí. Preto si nemyslite že ste jediný vyčnievajúci z davu. Denno denne okolo vás prejde množstvo ľudí, ktorí majú rovnaký problém, len vy o tom neviete. Rovnako to ony nevedia o Vás.
Pokiaľ sa vás nesmelosť netíka, článok sa vás vôbec netíka a ušetrite si čas komentára :)

(zdroj obrázku : Inslee.net)

Hlas nám prezradí oveľa viac, než si dokážeme vôbec predstaviť : Mnoho ľudí netuší, že práve prvé sekundy rozhovoru ovplyvní práve náš hlas. Hlasitosť, tón, melódia a predovšetkým rýchlosť sú mierkou vašej sebaistoty, alebo jej nedostatku. Podľa zafarbenia hlasu môžeme usúdiť pohlavie, vek, emocionálne rozpoloženie. Ak sa stretnem s novým človekom, niekedy sa pristihnem, že vlastne ani nepočúvam to čo vraví, ale spôsob, akým to vraví. Rovnako aj hlas sa môže rovnať hudbe či melódii. A kto nerád počúva dobrú hudbu? Napríklad ak sedíte v autobusi a za vami sú dvaja rozprávajúci sa ľudia, môžete si už len na základe ich hlasu vytvoriť k nim sympatiu bez toho, aby ste ich videli. Preto aj keď hovoríme tzv. "s úsmevom", príde hlas oveľa vľúdnejší, milý a sympatickejší. Niektorí ľudia majú od prírody hlas dobrej hudby, teda je dobré počúvať ho. Naopak niektorí sa sťažujú na maskulinejšie zafarbenie, a môžu sa vyhovárať že sú zachrípnutí a podobne. Pre ženy je charakteristický vysoký hlas, u mužov je to naopak. Preto je dôležité si uvedomiť : AKO niečo poviete, prehučí to, čo poviete. Sebavedomí ľudia majú v reči veľmi málo páuz. Pokiaľ dávate v strede vety pauzu, dávate tým najavo "nemám svoje myšlienky zrovnané".


Raz keď som tak premýšľala nad svojimi prednosťami, napadol ma práve hlas. Vlastne neviem ako ho ostatní vnímajú, bude to vyzerať možno viac narcisticky, ale keď vravím, rada počúvam svoj hlas. Od prírody mám talent na rôzne napodobňovanie hlasov (napríklad debilní kecy učitelov, rôzne paródie a filmy), dokážem napodobniť ani nie farbu hlasu ale práve tón, výšku, pauzy, rýchlosť. A preto ak ste si teraz povedali že máte zvučný hlas, používajte ho! :)

Nesmelinská rovnica, alebo čo si o mne druhí myslia? : Celý proces tejto vnútornej nevyrovnanosti, strachu a úzkosti má spoločný koreň a tým sú názory ostatných. Za jednu vec je dôležité, aby sme si uvedomovali, čo si o nás druhí myslia. To nám ukazuje, kde máme hranice. Ale nesmelosť pramení z predstavy, ako nás ostatní súdia. Na hanbenie;nesmelosť neexistuje žiaden liek, jedine dobrý psychológ a to ste vy sami. Mnoho vecí som pochopila, keď som si prešla takouto fázou života. Hanbila som sa povedať určité veci, lebo hneď ma napadlo "Bude to trápne, čo si druhí o mne pomyslia." Stop. Treba si dať dole tie katastrofické okuliare a uvedomiť si jednu vec. Ostatní sú tak zaneprázdnení sami sebou a premýšľaním o sebe, že si ani neuvedomujú čo hovoríte a vôbec nevnímajú vašu úzkosť. To všetko sú len pocity vo vašom vnútri. Ak sa s niekým rozprávate, nezamýšľajte sa nad tým, čo si o vás druhý myslí, pretože s najväčšou pravdeposobnosťou sa on pýta sám seba to isté.

Pokiaľ máte akékoľvek otázky, nehanbite sa a obráťte sa na mňa na e-maili :)
 


Comments

1 Sheri Sheri | Email | Web | 17. november 2013 at 19:04 | React

Čo sa týka nesmelosti, tento článok mi pomohol pochopiť seba asi najviac zo všetkých :D
To o hlase je zaujímavé, nikdy som si to neuvedomovala ale asi budem patriť k ľuďom s príjemným hlasom. Vždy keď máme v škole o niečom rozprávať, prednášať, mám dosť veľké sympatie aj keď niekto druhý vedel a povedal viac. Keď som sa ich pýtala prečo, povedali mi, že bolo príjemné ma počúvať :D Ale spojila som si to do súvislosti až teraz, za čo ti moc ďakujem.

Posledný odstavec je úplne o mne. Kvoli tomuto sa hanbím rozprávať aj so svojou rodinou ktorú moc často nevídavam. Niekedy na seba aj nakričím "je to preboha tvoja rodina, nebudú ťa súdiť!" Ale väčšinou zostanem ticho. Musím to proste zmeniť :D

2 Kirstie Kirstie | Web | 17. november 2013 at 19:17 | React

Veľmi som sa tešila na tento článok, pretože keď čítam články z tejto rubriky, akoby som čítala (bohužiaľ) o sebe. A tak isto som sa našla aj v tomto článku. Stále, keď idem niečo povedať, naskôr mi hlavou prebehne "ale čo na to povedia oni"....a to samozrejme znamená, že neraz zaklamem. Je to vlastnosť, ktorá sa ťažko odnaučuje. Ale niekedy si proste treba dodať odvahu a povedať pravdu, aj cez skutočnosť, že sa s tebou prestanú baviť. Je to síce smutné, no sú aj takí ľudia, ktorým pravda dosť vadí. A preto, že napríklad nemáš rada to čí oni, odkopnú ťa :) Asi som trošku odbočila, ale nevadí :D
A by the way, teším sa na rubriku ^^

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. november 2013 at 19:18 | React

Pod druhý odstavec jsem ochotna se podepsat! Kdykoli mi někdo říká, že neví, co si o něm druzí pomyslí a zda je dobře to, co dělá, odpovím mu tvou zvýrazněnou pasáží. Lidi mají svých starostí dost. Každý přemýšlí, co si o něm pomyslí druzí a tak si na ně sám nestíhá udělat názor...
(Samozřejmě občas přijdou chvíle, kdy všechna teorie padá stranou a já se ptám sama sebe: "Můžu to říct? Nebude to nevhodné? Co na to okolí.")
.
Co se hlasu týče, znala jsem holku, která ho měla tak nepříjemný, že jsem jí nedokázala vystát. Nikdy mi nic neudělala, ale už jen jedno její slovo mě doslova vytočilo... Je to alchymie.
.
Co se týče receptu na pizzu u mě na blogu - do těsta přišlo sušené droždí (obvykle používám klasické). :) Jinak děkuji za pochvalu a kozí sýr doporučuji...
.
Když nad tím tak přemýšlím, mám na blogu nový návod, možný ba se ti mohl líbit. Jsi taková tvořivá duše. A vanilka je určitě aj léčivá :)

4 Nikoletta Nikoletta | Email | Web | 17. november 2013 at 19:34 | React

Ako sa dá u teba objednať dizajn?

5 Charlott Charlott | Web | 17. november 2013 at 19:55 | React

RE: Je možné, že to mám špatně, právě o té vlhkosti to vím asi měsíc nově, tak to všechno opravím, děkuju. ;) Jinak záleží na hrubosti peelingu a typu pleti, jak jsem tam někde psala. Pokud je to jemný a spíše krémovější peeling, je dobré přitlačit více, ale když je to opravdu hutný skoro kamenitý scrub, určitě jemně. :)

A jinak další skvělý článek, vůbec jsem netušila o tak vysokém procentu...
Já jsem tedy spíše extrovert, ale když mám přijít za někým cizím a navázat úplně první rozhovor, jsem dost nervózní. Když se tak zamyslím, o té intonaci hlasu je to fakt pravda. Když jsem hodně nervózní, mluvím sekaně a o něco vyšším hlasem, někdy rychle a někdy pomalu. Až teď jsem si to uvědomila, měla bych si dávat pozor. :)
Jak píšeš, před nějakým časem jsem začala říkat přímo to, co si myslím (samozřejmě to má své meze) a cítím se mnohem přirozeněji a nedělám si obavy, co si ostatní o mě myslí. :)

6 deross deross | Web | 17. november 2013 at 20:10 | React

myslím , že máš pravdu hlas je důležitější než si myslím že   jak tam píšeš že to jak to povíme je důležitější než co .. je  100% pravda .. Kdyby mi někdo řekl hnusným tonem miluju tě je to horší než  kdyby mi hezkým tonem řekl nenávidím tě ..

7 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Email | Web | 17. november 2013 at 20:48 | React

Já to mám s nesmělostí tak komplikovaně - na určitou skupinku lidí jsem hrozně nesmělá a tichá, apod., ale třeba ke svým kamarádkám se chovám směle, vstřícně, asertivně, v tomhle ohledu jsem zase extrovert. ;)

Je fakt, že když člověk mluví sebejistě, nedělá pauzy uprostřed věty, jak říkáš, tak vím, že ten člověk je... no prostě to o něm něco vypovídá a i já se tak snažím mluvit... ale někdy je to těžké. Přesně, vždycky si říkám, co si ten člověk o mě myslí, dělám to špatně, mluvím špatně? Ale možná i on přemýšlí o sobě... :)

Sydney, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi zase tolik aktivní! Na tvoje články si vždycky najdu čas. ;)

8 Dakota -- staycomplicated.blog.cz Dakota -- staycomplicated.blog.cz | Email | Web | 18. november 2013 at 12:55 | React

Páni, máš nový desing :O a je překrásný! :) je pravda, že jsem tu delší dobu nebyla, za což se omlouvám. Všechny články si dočtu.. :)
Co se týká nesmělosti, myslím, že i já mezi takové lidi patřím. Ať vezmu jak seznamování s novými lidmi, rande nebo obyčejná návštěva u do dneška neznámých příbuzných.. Nikdy nevím jak se mám chovat, tvářit a jak u toho vypadám, jak zní ten můj hlas, když jsi to zmínila, jestli to nevypadá moc arogantně, namyšleně nebo naopak nesebejistě či kdo ví co ještě. Přesně jak je v článku, taky jsem si vždycky říkala, jak trapné to bude a co když bude něco špatně, co když se zaseknu nebo zakoktám, něco zkazím apod.
Moc hezký článek jsi o tom napsala ! :)

9 Lana Lana | Web | 18. november 2013 at 15:45 | React

Tento článok je nesmierne užitočný a aj mňa veľmi pomohol, hlavne posledný odstavec. S tým čo si o mne kto myslí mám veľký problém. Všetko nesmierne rozoberám a mám pocit, že hocičo urobím, ľudia nebudú spokojný. Samozrejme, že pri rozmýšľaní čo bude vyhovovať ľuďom zabúdam na to čo vyhovuje mne a potom to ide celé dolu vodou... A častokrát si síce poviem ,,Nezaujíma ma ich názor!" v duchu sa však celá klepem a kladiem si otázky prečo im to vadí a čo by som mohla spraviť inak... A hoci tá myšlienka, že ľudia sú príliš zamestnaní sami sebou, aby riešili druhých je skvelá, no mám pocit, že tí niektorí ľudia majú asi málo svojich problémov, keďže sa neustále navážajú do druhých a zvyšujú si na nich sebavedomie... Každopádne, tieto články Do not by shy miluje a myslím, že dávaš ľu´dom mnoho užitočných rád :)

10 Pagess Pagess | Web | 18. november 2013 at 15:56 | React

Super článek Sydney, jsem strašně ráda za tvou aktivitu, mohlo by to tak být častěji, více článku v týdnu, ale věřím, že na to nemáš čas :)
Je super, že si udělala jenom 2 body a ty si více rozvedla, a proto si ty další body můžeš šetřit do dalšího článku:)
K bodu jedna: nikdy mě nenapadlo přemýšlet o hlase, já nikdy nikoho podle hlasu naporovnávala :D :D je pravda, že některý je mi více sympatický některý méně. Ale více se spíše zaměřuju na to jak se lidi vyjadřujou, zda všechny slova prodlužujou a nebo je zase moc zkracují to se nedá poslouchat :)
K bodu 2: taky pravda :ú vždycky něco chci říct, ale řeknu si, co si o mě budou ostatní myslet? a pak si odpovím: to je jedno je to jejich věc :D a řeknu to.. S tím jsme nikdy problém neměla :)
Těším se na další články ! :)

11 Manufaktura Manufaktura | Email | Web | 18. november 2013 at 16:59 | React

Pekne napísané :) Na tie hodiny psychologie sa už veľmi teším :D Tiež super, že si takto aktívna! :)

12 Zet Zet | Email | Web | 18. november 2013 at 18:54 | React

Pekne napísaný článok :-) Musím priznať, že nie si v tom sama, aj ja rada počúvam svoj hlas :D Ale ostatným sa nepáči, vraj príliš monotónny :P Tvoj článok ma prinútil zamyslieť sa, aký je hlas dôležitý..

13 Smajlík Smajlík | Web | 19. november 2013 at 19:43 | React

"Sebavedomí ľudia majú v reči veľmi málo páuz. " Nie že by som bola príliš sebavedomá, skôr si dovolím tvrdiť, že to sebavedomie mi chýba, ale niekedy hovorím stále a stále a nie je možné ma zastaviť. Ale to skôr len pri kamarátoch, čo je samozrejme pochopiteľné, kedže ich poznám dlhšie, viem čo si k nim môžem dovoliť a tiež viem, čo môžem povedať.

Ja si vždy predstavujem to, čo si o mne myslia druhí. Viem, akí sú dnešní ľudia, akí sú chalani a baby, ako vnímajú menej krajších ľudí než sú oni, viem, ako vyzerám a preto sa mi vždy v hlave vybavia všelijaké myšlienky o tom, čo si o mne druhí myslia. A niekedy mám dokonca pocit, že vždy keď sa na mňa niekto pozrie, začne sa smiať. Snažím prestať s týmto nahováramí a pokúšam sa v hlave ukľudni. Vravieť si, že nemám byť trápna, že si nemám zbytočne namýšľať, ale hold smola. Taká som už raz ja.

Jednu vetu z textu a to konkrétne "Na hanbenie;nesmelosť neexistuje žiaden liek, jedine dobrý psychológ a to ste vy sami." som si prepožičala na FB. Dúfam, že to nebude vadiť, keďže som tam pripísala aj autora :)

14 Jull Jull | Web | 20. november 2013 at 15:29 | React

Máš naprostou pravdu. Já jsem taky introvert, ale jenom když nejsem ve společnosti mých hodně dobrých kamarádek, protože když jsem s nimi, tak se měním na extroverta :D
Já mám docela malou sebejistotu a tak se bojím něco říct apod.
Nějak mi nejde se s tím vypořádat, i když se snažím.
Tenhle článek ve mně probudil další várku snahy s tím něco udělat :3

15 Vivianna Suicidal Vivianna Suicidal | Web | 30. november 2013 at 13:52 | React

Dokonalý článok. S tým začnem. Mám odjakživa problémy s komunikáciou. Ani nie s dospelými, ale rovesníkmi. Vždy si myslím, že keď niečo poviem, bude to znieť ako úplné klišé a blbosť. Myslím si, že sa neviem až tak dobre vyjadrovať. Písanie na blogu je predsa len iné, ako komunikovanie na verejnosti. No tento článok som hltala od slova do slova, rovnako ako aj ostatné dva články v tejto rubrike. Usudzujem, že nielen mne si týmto článkom pomohla, ale aj mnohým iným. :)

16 Severka Severka | Email | Web | 11. march 2014 at 11:22 | React

Bezvadný článek! Hlavně poučení z posledního odstavce si opakuju často.
Jinak pokud chceš tu novou rubriku nazvat 'Hodiny psychologie', do angličtiny se to překládá jako 'Psychology Lessons' ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement